NÁŠ CÍL JE SPOLKOVÉ
USPOŘÁDÁNÍ ČR

Česká spolková republika - Země česká,
Země moravskoslezská a Metropolitní země Praha.
Zrušením 14 nefunkčních krajů dosáhneme v ČR roční úspory
až 65 miliard a na Moravě roční úspory až 28 miliard.
Nezadlužujme naše děti a vnoučata!

Náš cíl je spolkové uspořádání ČR
   

Společné stanovisko k ukrajinské otázce

Byl to velký moravský spisovatel Milan Kundera, kdo v roce 1984 v článku „Tragédie střední Evropy“ upozornil Západ na těžký úděl Ukrajinců, když prohlásil: „Jeden z velkých evropských národů pomalu mizí. A tato gigantická, takřka neuvěřitelná událost se děje, aniž by si to svět uvědomoval.“

Již o sedm let později Ukrajina získala nezávislost a zdá se, že existence ukrajinského národa je zachráněna. To ovšem neznamená, že by se současné politické uspořádání prostoru, který Ukrajinci obývají, mělo automaticky akceptovat.

Demonstrace, které nyní probíhají v ukrajinských městech, lze vidět v různých rovinách. První z nich je obecná nespokojenost obyvatel se systémem, ve kterém žijí. Politiku i hospodářství v této zemi nevedou ti, kdo v dobách existence Sovětského svazu bojovali za nezávislost, ale naopak aparátčíci z řad bolševické nomenklatury. Výsledky jejich činnosti pociťují obyčejní Ukrajinci na vlastní kůži.
Vzhledem k tomu se zdá, že postoj ukrajinské vlády k asociační dohodě s EU byl spíše záminkou než skutečným důvodem k vyvolání demonstrací. Na druhou stranu nelze opomenout, že přijetí asociační dohody a s ní spojená pomoc Mezinárodního měnového fondu byly spjato s akceptováním drastických opatření, jež by vedla k velkému zdražování, které by postihlo obyčejné občany. Z tohoto pohledu se přístup EU jeví jako problematický, neboť může Ukrajinu přinutit k orientaci na Moskvu.

Přitom se opět projevil rozdíl mezi postoji obyvatel v té části Ukrajiny, jež patřila k rakousko-uherské monarchii, tedy na Haliči, v Bukovině a Podkarpatské Rusi, a zbytkem země. Habsburská část Ukrajiny již několikrát v prezidentských volbách podpořila kandidáta, který sliboval co nejrychlejší sblížení země s Evropou. Všichni tito prezidenti (Kravčuk, Kučma, Janukovyč) se pro západní Ukrajinu stali zklamáním. Naopak zbytek země, který dřív patřil k ruské říši, je vůči sbližování s EU skeptický.

Rozčarování na západě země pak vede k tomu, že mnozí lidé zde začínají přijímat tradiční zemskou (haličskou, bukovinskou či uherskou) identitu, neboť nevěří v to, že by vládnoucí ukrajinská oligarchie zemi vyvedla ze současné krize. Při demonstracích tak nyní vlají haličské vlajky a do měst západní Ukrajiny přijeli demonstranty podpořit občané z polské části Haliče.

Nedělejme si iluze o nějakém velkém zájmu západní Evropy na vývoji Ukrajiny. Francie a Velká Británie za ruské občanské války většinu Ukrajiny obětovaly bolševikům a proti nezávislosti se Ukrajiny stavěly ještě na přelomu 80. a 90. let 20. století. Postoj EU vůči možné asociaci Ukrajiny naznačuje, že politika evropských mocností se příliš nezměnila.

Za této situace připomeňme plán strany Moravané z roku 2008, který navrhoval vytvoření středoevropské federace složené z historických zemí, včetně Haliče a Bukoviny. Obdobnou integraci střední Evropy prosazují i rakouští monarchisté. Připomínáme také, že to je v souladu s koncepcí Evropa regionů prosazovanou Evropskou svobodnou aliancí. Ve světle ukrajinské otázky se ukazují možné výhody tohoto projektu.

Za prvé by středoevropská federace umožňovala lépe hájit zájmy těchto regionů vůči evropským mocnostem, které, jak už bylo zmíněno, nemusejí mít na jejich rozvoji zájem. Díky této integraci by se sama střední Evropa stala mocností.

Za druhé by umožnila připojení těch částí Ukrajiny k EU, které o to dlouhodobě a očividně usilují. Pro samotnou EU by jejich připojení bylo mnohem snesitelnější než vstup padesátimilionové Ukrajiny.

Za třetí by umožnila daleko měkčí a vyváženější přístup Evropy vůči zbytkové Ukrajině, která o vstup do EU nejeví takový zájem a kterou současná linie EU žene do náruče Moskvy.
Jinými slovy, je lepší do EU přijmout aspoň část Ukrajiny než nic. Je lepší mít na zbytku území této země neutrální, nárazníkový stát, než aby se celá Ukrajina stala ruským vazalem.

Domníváme se, že situace na Ukrajině ukazuje, že zemská identita je mnohem výhodnějším základem politického uspořádání než národní stát a je cestou ven ze středoevropské tragédie. Náš přístup může někomu připadat jako nereálný, ale kdo by v roce 1984 považoval za reálné, že už o sedm let později bude existovat nezávislá Ukrajina?

strana Moravané
Suverénní haličský řád
Hnutí za obnovu Haliče