Prosadíme naplnění Ústavy,
obnovu zemského uspořádání
Čech, Moravy a Slezska

Dohoda o volební spolupráci
mezi hnutím SPD a stranou Moravané

Prosadíme naplnění Ústavy, obnovu zemského uspořádání Čech, Moravy a Slezska


Prosadíme legislativní
uznání moravské národnosti

Dohoda o volební spolupráci
mezi hnutím SPD a stranou Moravané

Prosadíme legislativní uznání moravské národnosti
   

Proč je důležité vrátit Moravu na mapu Evropy


Moravané (člen Evropské svobodné aliance), neparlamentní tolerantní strana širokého politického středu (s tradicí od roku 1994), a moravské subjekty sdružené okolo Moravského kulatého stolu prosazují – zatím neúspěšně – obnovu samosprávy historických zemí Moravy, Slezska a Čech v rámci státu Česká republika. Shrňme si důvody, které nás k tomu vedou, a naznačme, o co přesně naším snažením usilujeme.

S dějinami Moravy jsme byli všichni seznámeni na základních školách tím způsobem, že v 9. století existovala Velkomoravská říše s Cyrilem a Metodějem, jejíž část se později stala součástí přemyslovských držav – toť vše. Učebnice a učitelé již většinou nezdůrazňují, že od 12. století až do roku 1918 existovalo samosprávné Moravské markrabství se svébytnými a bohatými dějinami. Markrabství mělo značnou autonomii, vlastní zemský sněm, vlastního panovníka a často jen slabou vazbu na sousední České království, s nímž sdílelo země Koruny české, Svatou říši římskou i Rakouský stát. Ve druhé polovině 19. století se slovanská část politické reprezentace Moravy (pod vlivem idejí Františka Palackého) sice rozhodla pro český národně-státoprávní program, rozhodně se však nezřekla samosprávy své země. Tento proces vyvrcholil vznikem Československa v r. 1918, odsunem Moravanů německého jazyka po květnu 1945 a nelegálním zrušením Země moravskoslezské komunistickým totalitním režimem k 1. lednu 1949. Od tohoto momentu tedy po mnoha staletích na mapě nenalezneme Čechy, Moravu ani Slezsko, které přestaly právně existovat – představme si, kdyby takto centrální vláda v Londýně zrušila Skotsko, Anglii, Wales… Tento v rámci vyspělé Evropy naprosto šokující stav se nepodařilo změnit ani v roce 1968, ani po listopadu 1989, často s naznačením nebezpečí moravského nacionalismu.

Roku 1990 československé Federální shromáždění přijalo usnesení, ve kterém považuje zrušení Země moravskoslezské za nespravedlivý akt, přičemž petice 630.000 občanů požadující rehabilitaci Země moravskoslezské nebyla v Praze vyslyšena. Ač se v prvním řádku platné ústavy hovoří o „občanech ČR v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“, bylo roku 2000 zřízeno 14 drahých a nefunkčních krajů, podobných, jaké zavedl komunistický režim v roce 1949 – které nerespektují historické hranice zemí (moravské Dačice či Svitavy jsou zařazeny do českých krajů, Kraj Vysočina je „napůl“ v obou zemích) a rozhodně neoslabují extrémní centralizaci České republiky. Statisíce lidí hlásící se k moravské národnosti nejsou v zákoně definováni ani jako většina, ani menšina. V médiích neustále slyšíme o Čechách a Češích, Morava a Moravané jsou důsledně opomíjeni a moravská města typu Moravský Krumlov jsou nesmyslně označována za česká či dokonce v Čechách ležící.

V roce 2004 se Morava stala v rámci ČR součástí Evropské unie, což nám dává naději, že v „Evropě regionů“ bude dosaženo restituce Moravy a obnovení moravské a slezské samosprávy; zatím však dochází k pokusům o budování umělé identity regionů např. „Jihovýchod“ a tunelování evropských peněz vrcholnými českými politiky, kteří nám dělají kontinentální ostudu. Evropská svobodná aliance, strana Evropského parlamentu, v loňském roce bez jakéhokoliv zájmu médií zásadně odsoudila dosavadní diskriminační politiku vlády České republiky vůči Moravě a Slezsku. Úspěšná je domácí iniciativa, v jejímž rámci zastupitelstva mnoha stovek moravských obcí a institucí vyvěšují moravskou vlajku.

Chci zdůraznit, že naše snažení naprosto postrádá prvek nacionalistické nenávisti k Čechům, Čechám či Praze, ač frustrace z přehlížení Moravy a již téměř důsledná čechizace všeho moravského (naposledy připomeňme přejmenování Českomoravského fotbalového svazu na Fotbalovou asociaci České republiky v r. 2011 nebo v r. 1997 přijatá a od 1. 1. 2000 platná změna ústavy, kdy z ní byla vypuštěna zmínka o možnosti územního členění státu na země a bylo zákonem stanoveno členění na 14 krajů) je u některých z nás značná. Moravané prosazují samosprávu své země, nikoliv samostatnost (o tu usiluje zcela marginální menšina). Věc obnovy Moravy je věcí tradičního tolerantního moravského zemského vlastenectví (patriotismu), které však často naráží na nepochopení ze strany českého netolerantního národovectví (nacionalismu). Nechť se obyvatelé České republiky a zvláště Moravy a Slezska zamyslí nad tím, zda nikým nedefinovaný „český národní zájem“, který chtějí – většinou proti Evropské unii – někteří čeští politici hájit, je skutečně i zájmem naším. Zamysleme se racionálně, zda náhrada (monarchistické) koruny, jejíž kurz závisí na rozhodnutí České národní banky, za kosmopolitní euro, které je silnou celosvětovou měnou, bude národní tragedií, nebo startem k lepší budoucnosti a ekonomické prosperitě.

Je však nutné, aby se lidé aktivně a hlasitě k Moravě hlásili, bojovali o svá práva, postavili se triumfující čechizaci Moravy a Slezska a volili politické zástupce prosazující samosprávu našich zemí – možnost k tomu mají už na konci května ve volbách do Evropského parlamentu. A věříme, že v roce 2016 se budeme mít všichni možnost vyslovit pro restituci starobylé a hrdé země Moravy, s níž jsme spojili svoje životy.

Ondřej Hýsek
autor je 1. místopředsedou strany Moravané a lídrem kandidátky do Evropského parlamentu