Prosadíme naplnění Ústavy,
obnovu zemského uspořádání
Čech, Moravy a Slezska

Dohoda o volební spolupráci
mezi hnutím SPD a stranou Moravané

Prosadíme naplnění Ústavy, obnovu zemského uspořádání Čech, Moravy a Slezska


Prosadíme legislativní
uznání moravské národnosti

Dohoda o volební spolupráci
mezi hnutím SPD a stranou Moravané

Prosadíme legislativní uznání moravské národnosti
   

Moravané k návrhu zákona o referendu


Prvním problémem je to, že vypsání referenda musí předcházet petice podepsaná nejméně 250 tisíci signatáři. V dějinách Československa i České republiky se pouze jednou stalo, že by nějakou petici podepsal tak velký počet občanů. Byla to petice za obnovení samosprávy Moravy a Slezska, kterou podepsalo přes 630 tisíc lidí. Všichni víme, že pražští mocipáni ji ignorovali.

Připomeňme jen, že v osmimilionovém Švýcarsku k referendu o zákonu schváleném parlamentem postačuje petice s 50 tisíci signatáři. Jinými slovy, pokud by fungovalo referendum podle představ současné české vlády, od roku 1989 by bylo vyhlášeno pouze jedinkrát, zatímco ve Švýcarsku od roku 1891 probíhá na federální úrovni referendum v průměru o 3 lidových zákonodárných iniciativách ročně, na úrovni kantonu Curych je to jen mezi roky 2006 až 2013 více než 7 referend o lidových zákonodárných iniciativách ročně.

Druhý problém spočívá v povinné účasti, která má podle Dienstbierova návrhu činit 25 % všech voličů. Švýcarsko takovéto omezení nezná, stejně tak ho nezná ani hlasování v české Poslanecké sněmovně.  Jsou tedy poslanci něco víc než občané? V roce 2012 byla při volbách do Senátu v okrsku Břeclav v druhém kole účast necelých 14 %. Přesto výsledek platil a „vítěz“ se stal senátorem.  

Třetím problémem je skutečnost, že obecné referendum se nesmí týkat zákonů či státního rozpočtu. Připomeňme jen, že v 8 německých zemích byla tamní ústava – tedy vůbec nejdůležitější zákon – přijata referendem. Ve všech německých zemích lze vyhlásit referendum o zákonech. Ve Švýcarsku může dokonce občan prostřednictvím petice zákon navrhnout a poté referendem schválit. V některých švýcarských kantonech a v Lichtenštejnsku pak existuje tzv. finanční referendum, kdy občané rozhodují o kantonálním či státním rozpočtu.
Dále vládní návrh referenda neobsahuje možnost lidového odvolání politiků. Tuto možnost mají občané některých kantonů Švýcarska, Bavorska, Britské Kolumbie, některých států USA, Venezuel y a některých japonských prefektur, v Rakousku mohou občané odvolat prezidenta.

Dienstbierův návrh ústavního zákona o obecném referendu tedy ve skutečnosti zcela popírá smysl lidového hlasování, odporuje zahraničním vzorům a jeho cílem není nic jiného, než aby u nás žádná referenda nebyla. Tento paskvil je výsměchem a občanům a dokladem degenerace české vládnoucí vrstvy – a především ČSSD, která je sociální a demokratická jen podle názvu.   
 
Připomeňme jen, že Moravané vycházejí ze zahraničních zkušeností a ve svém dlouhodobém programu mají několik institucí přímé demokracie. Pouze na úrovni federace, kterou navrhujeme, jde o ústavodárnou lidovou iniciativu na základě petice s více než 100 tisíci podpisy, lidovou zákonodárnou iniciativu na základě petice s nejméně 40 tisíci podpisy, referendum o zákonu schválené parlamentem na základě petice se 40 tisíc podpisy a možnost lidového odvolání poslance na základě petice v jeho volebním okrsku, pokud petici za jeho odvolání podepíše více než 10 % oprávněných voličů v tomto okrsku. 

Zahraniční zkušenosti i stav české parlamentní demokracie nás vedou k přesvědčení, že zdrojem veškeré politické moci musí být občan, nikoli úzká skupina vyvolených.