Prosadíme naplnění Ústavy,
obnovu zemského uspořádání
Čech, Moravy a Slezska

Dohoda o volební spolupráci
mezi hnutím SPD a stranou Moravané

Prosadíme naplnění Ústavy, obnovu zemského uspořádání Čech, Moravy a Slezska


Prosadíme legislativní
uznání moravské národnosti

Dohoda o volební spolupráci
mezi hnutím SPD a stranou Moravané

Prosadíme legislativní uznání moravské národnosti
   

Strana Moravané k výročí vzniku Československa

Moravané se na vznik Československa dívají velmi kriticky.

Prvním důvodem je skutečnost, že došlo k rozdrobení střední Evropy, která se v předchozích staletích stala jedním celkem. To se projevilo jak hospodářsky, tak strategicky. Z ekonomického hlediska došlo ke ztrátě odbytišť a přetnutí přirozených dopravních tras. Pocítily to především Morava a Slezsko vzhledem k navázání Moravy na Vídeň a rakouského Slezska na Halič. Tato přirozená severojižní orientace Moravy a Slezska byla potlačena, což mělo za následek velké hospodářské potíže, a tak není divu, že k vůbec nejbouřlivějším  stávkám v dějinách první republiky došlo právě na Moravě a ve Slezsku – v roce 1920 v Oslavanech a Hodoníně a v roce 1931 v Dolní Lipové u Frývaldova (dnešního Jeseníku). Stejně zásadně se rozbití Rakouska-Uherska projevilo strategicky. Malé, nacionalismy rozeštvané národní státy se nedokázaly ubránit nacistickému Německu a bolševickému Sovětskému svazu. Zaplatily za to miliony lidí, a kdo ví, kdy se z toho středoevropské země vzpamatují.

Druhým důvodem pro naši skepsi vůči vzniku Československa je to, jak se zachovalo k Moravě a Slezsku. Okamžitě po převratu v říjnu 1918 byly nedemokratickým způsobem, politiky, kteří k tomu neměli mandát, rozpuštěny zemské sněmy a bylo zrušeno Markrabství moravské a Vévodství slezské, aniž by se k tomu mohly vyjádřit zemské sněmy nebo obyvatelstvo v referendu. Přes sliby zakladatelů nového státu se nestal druhým Švýcarskem, autonomie byla odepřena Moravanům a Slezanům a nedočkali se jí Slováci ani Rusíni, o dalších národnostních menšinách ani nemluvě. V roce 1927 bylo sice zemské zřízení obnoveno, ale v okleštěné podobě, kdy třetina zemského zastupitelstva a zemský prezident byli jmenováni Prahou a byli jí podřízeni. Toto redukování zemské autonomie se stalo precedentem pro ještě výraznější rušení samosprávy Moravy a Slezska komunisty a po roce 1989.

Zcela zavrženo bylo unikátní řešení národnostní otázky prostřednictvím tzv. moravského vyrovnání z roku 1905, jež bylo kopírováno v mnoha zemích habsburské monarchie i mimo ni. Ještě v roce 1999 jeden z autorů návrhu evropské ústavy Peter Glotz prohlásil, že „svět potřebuje více moravských vyrovnání“. 

S výsledky těchto centralistických a nedemokratických rozhodnutí se setkáváme všude kolem nás. Dnes už možná nikdo neuvěří, že Morava a Slezsko kdysi patřily k hospodářsky nejvyspělejším zemím světa nebo že moravský politický systém byl vzorem pro zahraničí. Stejně smutné je srovnání se sousedním Německem či Rakouskem, které okamžitě po pádu nacismu obnovily osvědčené federativní uspořádání, zatímco u nás došlo po roce 1989 k zachování a utužení bolševického systému.

Tato politika a neustálé porušování předvolebních slibů pak vedou k apatii obyvatelstva a k vylidňování celých oblastí, tedy ke společenskému rozkladu.    
28. říjen je proto podle nás důvodem k zamyšlení, jak tento neradostný stav změnit.