Prosadíme naplnění Ústavy,
obnovu zemského uspořádání
Čech, Moravy a Slezska

Dohoda o volební spolupráci
mezi hnutím SPD a stranou Moravané

Prosadíme naplnění Ústavy, obnovu zemského uspořádání Čech, Moravy a Slezska


Prosadíme legislativní
uznání moravské národnosti

Dohoda o volební spolupráci
mezi hnutím SPD a stranou Moravané

Prosadíme legislativní uznání moravské národnosti
   

Turci byli už dvakrát u Vídně a stejně je Evropa pořád křesťanská

Přepis rozhovoru Jiřího Pernese pro Parlamentní listy. Originální článek najdete na stránkách Parlamentních listů.

Podle historika Jiřího Pernese je fakt, že Evropa Řekům stále ustupuje, jen projevem evropské slabosti, ani přílišná vstřícnost vůči uprchlíkům tady není na místě a to, že lidé brání svůj domov a svá práva, neznamená, že se vzdávají humanity či křesťanské identity. A Moravskému hnutí za větší autonomii by podle Pernese mohly pomoci podobně zaměřené aktivity v Baskicku anebo Skotsku.

Jste členem vedení strany Moravané. Jsou podle vás moravské vlajky nedávno vyvěšované na řadě radnic obecným příznakem rostoucího moravského povědomí?

Myslím, že tomu tak opravdu je. Nejde totiž jen o desítky nebo stovky míst, kde byly moravské vlajky vyvěšeny. V letošním roce víme bezpečně o 1118 obcích a mnohde je dokonce vyvěšují představitelé stran, které s naší stranou Moravané nemají žádné spojení a které jsou proti samosprávné Moravě. Moravskou vlajku vyvěsilo i město Brno a Jihomoravský kraj. Nepochybně jde o vědomí jakési moravské sounáležitosti. V této souvislosti bych jen zmínil, že české sdělovací prostředky celou akci ignorovaly a ani se o ní nezmínily.

A není to tak, že vám politici zavedených stran berou vaše hlavní téma?

To si nemyslím, i když já osobně bych byl mnohem raději, kdyby zde existovala standardní politická strana s celostátní působností, pro niž by obnova zemského zřízení a zavedení zemské samosprávy byly jen jedním z cílů, jichž chce dosáhnout. Pokládal bych to za mnohem lepší, než je existence strany, pro niž je zemská samospráva prioritou a to ostatní jen podružné. Ale myslím si, že to u nás zatím nehrozí. Nezbytnou podmínkou rehabilitace zemského zřízení je totiž zrušení krajského zřízení a to parlamentní strany nikdy nepřipustí, protože by jejich představitelé přišli o své pašalíky. Vedl jsem rozhovory s představiteli některých parlamentních stran, kteří přiznali, že cítí moravsky, že by chtěli obnovu zemského zřízení, ale že je to neuskutečnitelné, protože mají členskou základnu i v Čechách, kde jsou kraje jen pro funkce politiků a to že je nepřekonatelnou překážkou.

Které ze zavedených stran by podle vás připadaly do budoucna v úvahu jako partneři Moravanů?

Jako pravicově smýšlející člověk jsem měl na mysli třeba ODS, ale když jsem s tímto návrhem vystoupil, vyvolalo to v části členské základny naší strany vlnu nevole. Mnozí kolegové poukazovali na kontroverzní skutečnosti v minulosti této strany, které pro ně jsou důležitější než fakt, že v současné době v jejím čele stojí poctivý a vzdělaný člověk. V zásadě jsme však připraveni spolupracovat s každou demokratickou stranou, která je schopna uznat, že Morava nejsou Čechy, že Olomouc, Brno, stejně jako Dačice či Svitavy neleží v Čechách. Nejbližší nám jsou strany a seskupení regionální, já bych upřednostnil např. STAN.

Má moravské emancipační hnutí, jak je chápe strana Moravané, obdobu jinde v současné Evropě?

Samozřejmě, nejsme osamocení. Existuje dokonce Evropská svobodná aliance, v níž jsou zastoupeny další nestátní národy, resp. regiony, které usilují o samosprávu či autonomii. Je to například polské hnutí za autonomii Slezska, baskické organizace, Skotsko, o větší autonomii usilují některé regiony ve Francii, např. Korsika atd. Morava není výjimkou, jen se snad odlišujeme tím, že naše hnutí je slabší než třeba ve Španělsku či Skotsku.

Mohou příklady z jiných oblastí pomoci Moravě?

Referendum ve Skotsku a Katalánsku u nás mělo velký ohlas, lidé se začali více zajímat o emancipaci regionu a zaznamenali jsme větší míru podpory.

Současná Evropa se potýká s problémy, na které ještě nedávno nikdo nepomyslel. Má stále koncept unie budoucnost?

Je to pravda a myslím, že je to normální. Každý růst, každý vývoj je provázen novými problémy a otázkami, které je třeba řešit. Je dobře, že Evropa je jednotná, je to správná myšlenka, jejíž závažnost zřetelně vyniká právě dnes, v době, kdy roste ohrožení malých národů ze strany Ruska a také ohrožení evropské civilizace přílivem imigrantů z Afriky a muslimských zemí, který zcela jistě není spontánní, ale je kýmsi v pozadí organizován. Samozřejmě i Evropská unie má své slabiny. Především je vidím ve velkých kompetencích nevolených úředníků v Bruselu, kteří o všem rozhodují, snaží se diktovat vládám členských zemí EU a omezovat jejich svrchovanost. A stejně velké nebezpečí vidím v tzv. politické korektnosti, která začíná v Evropě diktovat pravidla chování a předepisuje, co se smí říci nahlas a napsat do novin a co už ne. A každý, kdo má jiný názor, než povoluje tato „korektnost“, je cejchován jako xenofob, rasista či náboženský nesnášenlivec.

Aktuálně je tématem Řecko a to, za jakých podmínek zůstane v eurozóně. Zřejmě dostane další půjčky…

To – podle mého názoru – není v pořádku. Data, která občas proniknou na veřejnost, například o výši průměrných řeckých platů nebo důchodů, o tom, kolik důchodů Řekové pobírají, o přebujelé administrativě v Řecku, o výkonu řeckého hospodářství atd. ukazují, že tam lidé žili a žijí nad poměry z cizích peněz. To by mělo skončit. To, že ze sebe Řekové dělají oběti západního vydírání, je naprostý nesmysl. A fakt, že jim Evropa stále ustupuje, je jen projevem evropské slabosti; politické pohnutky se nadřazují ekonomickým skutečnostem a reálnému uvažování. Jestli se bude takovým křiklounům ustupovat, bude to podle mne začátkem konce unie jako celku.

Je podle vás myslitelné, aby Evropskou unii některé země třeba opustily a zůstalo jen její jádro?

Dovedu si to představit. Podle mne k tomu bude muset nutně dojít, aby se z Evropské unie stal funkční nástroj světové politiky. Není možné, aby ekonomicky silné státy dlouhodobě dotovaly ty nevýkonné, to prostě nebude fungovat. Pokud Řecko ve svém chytráctví uspěje, bude to ve Španělsku či jiných zemích inspirovat podobná hnutí jako je Syriza a dřív nebo později dojde k obranným krokům Německa nebo Francie. Myslím však, že slabé články odpadnou a unie bude ještě životaschopnější.

Jaké místo by v takové Evropě měla mít Česká republika?

Česká republika, Pobaltí a Polsko mají v evropské struktuře své místo. A také každý, kdo je schopen a ochoten dodržovat všemi schválená pravidla má nárok být členem takového spolku. Pokud dojde k odchodu zemí, jako je Řecko, dojde samozřejmě i ke změně ve fungování řady věcí v unii a to by mohlo mít pozitivní dopad na její budoucí existenci.

Jakou roli hraje v této „partii“ Rusko, které vždy do Evropy promítalo své zájmy?

V Rusku a jeho snaze o obnovu mocenské pozice v Evropě vidím jeden z hlavních důvodů, proč by Evropská unie měla dál existovat. Jenom ve vzájemném spojenectví máme šanci se jako světadíl ruskému tlaku ubránit. A nelze věčně spoléhat jen na záruky Ameriky. NATO je nesmírně užitečným nástrojem a USA jsou jeho pilířem. Ale evropské země by měly daleko víc spoléhat samy na sebe. Existence Ruska jako nebezpečného faktoru je pro Evropu motivem pro společné fungování.

Je Evropa nyní v nejlepším stavu v dějinách jak se často připomíná? Přelom 19. a 20. století také není hodnocen úplně špatně…

Je nesporné, že většině obyvatel našeho světadílu se žije tak dobře, jako ještě nikdy. Srovnání s obdobím před 1. světovou válkou je na místě. Také tehdy žila Evropa již dlouho v míru, jen málokdo si připouštěl, že by to mohlo být jinak, i tehdy se životní úroveň lidí zlepšovala.

Ale – na rozdíl ode dneška – tehdy byla Evropa rozdělena: Trojspolek stál proti Trojdohodě, Německo bylo ochotno využít jakéhokoli prostředku k tomu, aby se prosadilo jako prvořadá velmoc, Velká Británie a Francie zase byly připraveny využít všech prostředků, aby mu ve světovládě zabránily. To, naštěstí, dnes nehrozí a Evropa je schopna postupovat jednotně. Dnes jsou tady jiné problémy a spíš se prosazují tlaky, které působí na stmelování Evropy. To si ale neprotiřečí s problémy, o kterých jsme mluvili. Nebezpečí z Ruska a zejména hrozba masové imigrace jsou tak silné, že v Evropě bude vítězit tendence směřující k integraci a k odstranění druhořadých vnitřních konfliktů.

Podle některých názorů stojíme před jakousi Sofiinou volbou – buď trvat na ideálech humanity a podrobit se vlně imigrace nebo se jich vzdát a bránit se za cenu jejich ztráty a tím i křesťanské identity…

Ale to se přece nevylučuje! To, že člověk brání svůj domov a svá práva, neznamená, že se vzdává humanity či křesťanské identity. Proti mečům nemůžete bojovat košťaty, a když vám někdo chce zabrat vlast, musíte mu v tom zabránit! Dnes jde o boj o přežití, tady musí zvítězit pud sebezáchovy. Situace je na pohled vážná, ale jsem optimistou, myslím, že nejde o nic tragického. Islámská invaze se vším, co obnáší, už tady v minulosti byla.

Už v roce 1526 porazili mohamedánští Turci křesťanskou armádu v bitvě u Moháče a o tři roky později dokonce oblehli Vídeň. A v roce 1683 se to opakovalo, a přesto jsme nakonec zvítězili a Evropa je přese všechno kontinentem křesťanským. Islámské hrozbě se dá čelit, ale je třeba odpovědět na otázku, co opravdu chceme: zda chceme být předpolím Afriky nebo si zachovat evropskou civilizaci. Bránění svého domova a boj o svá práva není v protikladu s humanitními ideály.

Jaké podle vás bude soužití s lidmi jiného původu, kterému tak jako tak bude Evropa vystavena?

Záleží na tom, kolik jich bude. Pokud půjde o omezený počet imigrantů, je skutečně možné, že obohatí naše životy tak, jako to ve 20. a 30. letech udělali Rusové a Ukrajinci, kteří utíkali před bolševiky nebo Vietnamci, kteří se u nás usazují od 70. let minulého století. Ale pokud jejich množství dosáhne určitého kritického bodu, bude to soužití bolestné a konfliktní, bude to boj. Protože v případě muslimů nejde o uprchlíky, ale bojovníky za jejich víru a za jejich způsob života a naše životní normy odmítají a nezřídka nenávidí. V momentě kdy nás převálcují svou natalitou, žádné soužití už nebude. Pokud bude zachována rozumná míra a čas pro integraci, možné soužití s nimi je. K takovému řešení je ještě příležitost, musely by se ovšem nastavit takové mechanismy, jaké třeba určila australská vláda.

Představitelé Brna deklarují vstřícný postoj k přijímání uprchlíků. Jak to vnímáte?

S tím nesouhlasím, i když je jasné, že lidem v nouzi je třeba pomáhat. Město Brno (ostatně jako celá České republika) ale nedokáže vyřešit ani romskou otázku, když jdete na Cejl či na Bratislavskou, ocitnete se v ghettu. A teď by tady měla vznikat další taková ghetta. Nechtěl bych, aby to tady vypadalo jako třeba v Bruselu, kde jsem měl v některých čtvrtích pocit, že jsem v Maroku a ne v Belgii. Naše politická strana je v této otázce rozdělena a někteří členové vedení tvrdí, že přiliv imigrantů bude obohacením nás všech. Já si to nemyslím, respektive obohacením může být, dokud ti lidé budou tvořit malou skupinu, ochotnou se integrovat. V momentě, kdy začnou převládat, je to špatné a jsem proti tomu.

Je tzv. Islámský stát opravdu historickým fenoménem nebo jde jen o další z mnoha extrémistických organizací oblasti Blízkého východu?

Podle mého názoru je to jen o něco úspěšnější verze teroristických islámských skupin jako Al Káida nebo Hammás, které chtějí spojit islám s politikou. Myslím, že se jim stanovených cílů nepodaří dosáhnout. Jednak proto, že sám islám je rozdělen a šíité a sunnité se mezi sebou vraždí stejně krvavě jako vraždí lidi jiného vyznání než muslimy. Jednak proto, že si vytkli větší cíle, než na jaké mají. Myslím, že média kolem aktivit tzv. islámského státu dělají větší poprask, než jak vážné to nebezpečí je. Na druhou stranu je rozmach tohoto fenoménu důsledkem západní politiky.

Především toho, jak se Evropa a USA staví k sekulárním režimům v některých arabských státech, zejména v Sýrii, v jehož prezidentovi vidí větší nebezpečí než v samotném teroristickém Islámském státu, a v minulosti také v Iráku a v Libyi. Rozvrátili fungující struktury, odstranili místní vládce a neměli připraveno žádné náhradní řešení. A toho využili náboženští fanatikové, kteří se chopili moci, jež ležela na ulici. A Američané ani Francouzi teď nemají odvahu ani chuť napravit to, co necitlivě pokazili.

Pokud jde o nápravu, myslím, že má pravdu Roman Joch, který v Lidových novinách napsal, že jistým řešením by bylo to, co nazval „rekolonizací Afriky“, tedy ve spolupráci s místními elitami vytvořit např. na území Libyi státní celek, který by ekonomicky i politicky fungoval, zadržoval imigranty a řešil další problémy. Evropa by mu s tím pomáhala ekonomicky, politicky i vojensky. Určitě by to vyšlo laciněji, než to vytloukání klínu klínem, k němuž teď západní politikové sahají. K tomu ale musí být politická vůle. Určitě není řešením, když se USA nyní stahují odevšad, kde předtím vojensky intervenovaly a tváří se, že se jich další vývoj už netýká. IS by se dal poměrně snadno vojensky porazit, ale chybí k tomu vůle. Je otázkou, kam až se to nechá dojít, ale opakuji, že řešení je v našich rukou.