NÁŠ CÍL JE SPOLKOVÉ
USPOŘÁDÁNÍ ČR

Česká spolková republika - Země česká,
Země moravskoslezská a Metropolitní země Praha.
Zrušením 14 nefunkčních krajů dosáhneme v ČR roční úspory
až 65 miliard a na Moravě roční úspory až 28 miliard.
Nezadlužujme naše děti a vnoučata!

Náš cíl je spolkové uspořádání ČR
   

Coudenhove-Kalergiho (Pan)Evropa

V únorovém (2016) čísle Hlasu Moravy jsme měli možnost se dozvědět o existenci významné osobnosti Richarda Nikolause von Coudenhove-Kalergiho (1894-1972) a jeho ústředního díla Panevropa, které ideově vedlo k pozdějšímu sjednocování Evropy. Jelikož považuji interpretaci pisatele článku za mylnou, nabízím svůj pohled na věc. Dodávám, že jedna z větví starobylého brabantského rodu Coudenhove žila i na Moravě. Doporučuji také seznámit se s celým dílem (česky 1926), nikoliv s nešťastně krácenou verzí Panevropy (česky 1993).

Richardovým otcem byl vídeňský rodák hrabě Heinrich Coudenhove-Kalergi, doktor práv a filosofie, majitel panství Poběžovice (německy Ronsperg) v jižních Čechách, kde Richard vyrostl – obyvatelé tam mluvili německy, žila zde v klidu smíšená komunita německého, českého i židovského původu, nezabývali se příliš nacionalismem a antisemitismem. I Coudenhove-Kalergi si všiml, že vůdci protičeského hnutí v Poběžovicích se jmenovali Dworacek a Mrkwicka, zatímco Češi na zámku se jmenovali Bodenstein a Emminger.

Richardovou matkou byla Mitsuko Aoyama z Tokia, která Heinricha ošetřovala po pádu z koně; hrabě se s ní oženil proti vůli svého otce. Roku 1895 byla Mitsuko, která byla tradičně vychována ke zdvořilosti a respektu, pokřtěna katolickým arcibiskupem v katedrále v Tokiu a přijala jméno Marie Thekla. Následně ji pozvala japonská císařovna na audienci. Narodilo se jim celkem sedm dětí; jejich vnučka Barbara Coudenhove byla jako rakouská novinářka po roce 1968 z Československa vykázána komunistickými úřady, roku 1989 byla vyhlášena ženou roku za reportáže o revolučních událostech v Československu.

Richard studoval v jižním Tyrolsku na augustiniánském gymnáziu, pak vstoupil do Tereziánské akademie ve Vídni, ve volném čase se věnoval filosofii, kterou poté (spolu s moderními dějinami) studoval na vídeňské univerzitě. V disertaci se věnoval tématu objektivity jako základního principu morálky a byl promován doktorem filosofie.

Richard považoval za absurdní rozhodovat se, zda má být po roce 1918 občanem malé rakouské republiky, kde žil, nebo německého spolkového státu, ke kterému se Rakousko chtělo připojit, či občanem Československa, jehož státní občanství získal, protože se na jeho území nacházely rodové Poběžovice. Byl kritizován z pozic stalinského bolševismu i radikálními ultrapravicovými nacionalisty a antisemity, kteří obdivovali Hitlera a Mussoliniho a jeho Panevropské hnutí nesmyslně podezírali z touhy po světovládě. Po anšlusu Rakouska Hitlerem byl donucen utéct do Švýcarska, Velká Británie mu odmítla udělit vízum a azyl získal až v USA, kde prožil druhou světovou válku jako profesor historie v New Yorku. Po válce se vrátil do Evropy.

Poprvé se o Panevropě Coudenhove-Kalergi zmiňuje v článku Češi a Němci (1921) – klade důraz na toleranci mezi Čechy a Němci a uvádí nutnost tolerantního soužití v celé Evropě. Roku 1923 představil Coudenhove-Kalergi svoji myšlenku sjednocených evropských států ve svém díle Panevropa (svým způsobem tak navazuje i na Berthu von Suttner, hraběnku Kinskou). Za symbol Panevropské unie zvolil Sluneční kříž – červený kříž ze středověkých křížových výprav jako nejstarší symbol „nadnárodního“ Evropského společenství, slunce představovalo ducha evropského humanismu. Jako motto Pan-Evropy vybral slova svatého Augustina: „Ve věcech nutných jednota, v otázkách sporných volnost, ve všem láska.“

Za základ jednotné Evropy si Coudenhove-Kalergi vytipoval v Praze sídlící Malou dohodu (RČS, JUG, RUM) jako „dědičku habsburské monarchie“; díky rakouské vládě se však sídlem Panevropského hnutí stal vídeňský Hofburg. Coudenhove obdivoval Masaryka jako morální autoritu a chtěl po něm, aby se stal „Georgem Washingtonem Spojených států evropských“. Palackým ovlivněný Masaryk Coudehove-Kalergiho podporoval, považoval se za Evropana s ideálem lidskosti, bez níž třídní a národní vymezení povede k tragédii, od modelu USA se pro Evropu přiklonil k modelu švýcarskému a napsal: „Myslím, že váš nápad je správný a Spojené státy evropské bezpochyby jednoho dne vzniknou. Ale obávám se, že nyní není ten správný čas.“ Coudenhove-Kalegi to nevzdal a odpověděl: „Zůstane-li myšlenka utopií, či stane-li se skutečností, to záleží obyčejně na počtu a výkonné síle jejích přívrženců. Pokud v Pan-Evropu věří tisíce – je utopií; až v ni budou věřit miliony – bude politickým programem; až v ni bude věřit sto milionů – bude uskutečněna. Budoucnost Pan-Evropy záleží tedy na tom, má-li prvních tisíc přívrženců tolik víry a schopnosti ji šířit, aby přesvědčilo miliony a učinilo z utopie včerejška skutečnost zítřka. Vyzývám mládež Evropy, aby vykonala toto dílo!“ Na Masarykovo doporučení přijal čestné prezidentství československého Panevropského hnutí Edvard Beneš, Coudenhove-Kalergi však brzy poznal, že se jedná o českého (čs.) nacionalistu; Benešův poradce František Weyr, profesor brněnské Masarykovy univerzity, jako předseda Panevropské unie v Brně spatřoval pozitivum v setkávání a poznávání moravských Čechů s Němci a Židy v rámci organizace.

Coudenhove-Kalergiho Pan-Europa (1923) je jednou z nejdůležitějších politických knih 20. století (autor ke knize připojoval i přihlášku do Panevropské unie, rychle získal mnoho významných členů). Jejím cílem bylo vytvořit politické hnutí mladých Evropanů založené na křesťanských a sociálních základech směřující ke sjednocení Evropy, které bude mít „tah na branku“, tj. bude dobře propagováno. Coudenhove-Kalergi původně obdivoval ideály míru a svobody, na nichž Wilson postavil „ekumenickou“ Společnost národů, kvůli její bezzubé nefunkčnosti, torzovitosti, intrikánství, utopičnosti i „panamerickému“ základu jí však přestal důvěřovat – některé mocnosti ji zneužívaly, jiné v ní vůbec nebyly; jako příklad jejího zkompromitování uváděl Horní Slezsko, východní Halič a Vilnius; Společnost národů zároveň latentně ohrožovala evropskou samostatnost, kdy např. USA směly zasahovat do evropských vnitřních záležitostí, kdežto Evropa do amerických nikoliv. V meziválečném období předpověděl, že nedojde-li ke sjednocení dříve světově dominantní a nyní válkou zdecimované, zadlužené, zhroucené a dějinami nepoučitelné Evropy, v níž vládne mezinárodní chaos a anarchie vlády silných států a národů nad slabými, která je po zničení Rakouska-Uherska, oslabení Německa, Itálie a Francie roztříštěna do tzv. národních států se sobeckými politiky a mizivým vlivem na světové dění, potácí se od krize ke krizi, je plná nenávisti a strachu, vypukne zde další světová válka, v níž se opět budou Evropané vraždit mezi sebou pomocí nejmodernější techniky – to se bohužel v letech 1939-1945 bezezbytku vyplnilo.

Coudenhove-Kalergi tedy zasvětil svůj život myšlence hospodářsky i politicky jednotné, demokratické Evropy (od Polska po Portugalsko), protože byl přesvědčen, že jedině takováto nová dobrovolně federalizovaná Evropa bez celních bariér (myšlenku federace podpořil roku 1931 v Brně i Milan Hodža) bude mírová, hospodářsky konkurenceschopná, schopná odolat tlaku hegemonů USA (ekonomicky silných a ohrožujících evropský individualismus) a nedemokratického Ruska (vojensky silného, které spolu s koloniální Británií z Evropy vylučoval) a nástupu totalitních režimů, kdy Rusko Evropu „sjednotí“ násilně pod totalitní komunistickou vládou (na což po válce doplatilo i Československo), Evropa zanikne jako římsko-německá říše a tato bývalá světová velmoc bude rozdělena do sfér vlivu. Panevropa naproti tomu představuje záruku vnitřní i vnější bezpečnosti Evropy i její postavení jako světové mocnosti. Švýcarsko je pak důkazem, že toho lze v Evropě dosáhnout, že různá jazyková a etnická společenství mohou žít v míru na základě rovnosti práv v politické a ekonomické unii. I proto Coudenhove-Kalergi již tehdy navrhoval pro sjednocenou Evropu společnou vládu, armádu, hymnu, měnu a ústavu.

Coudenhove-Kalergi se také postavil proti nacionalistickému fanatismu a rasismu, když upozornil, že snad kromě Islandu jsou po tisíciletích vnitroevropských migrací lidé v Evropě smíšeni. Dokládal například, že vynikající čeští (a moravští) Němci mají česká jména a vynikající němečtí Češi (a Moravané) mají jména německá. Coudenhove-Kalergi nepopíral existenci evropských národů, ale tvrdil, že národy jsou uměle vytvořenými symbiózami – příbuzenstvím ducha (mají společné učitele a génie – z Čechů a Moravanů vyzdvihoval Masaryka, Husa a Komenského, jehož portrét dokonce zdobil sál prvního Panevropského kongresu), nikoli příbuzenstvím krve.

Za největší problém při vytváření Panevropy považoval umělé a vždy nespravedlivé hranice mezi národy a státy, které brání rozvoji ekonomickému i sociálnímu. Jazykové, geograficky-strategické, historické a ekonomické (celní) hranice nejsou totožné, dochází tedy ke konfliktům. Proto bylo nutné, aby se národ odloučil od státu. Hranice stanovené po první světové válce znamenaly vznik „odnárodňovaných“ národnostních menšin v nových východoevropských státech, což posilovalo jejich touhu po další válce a nahrávalo ruskému imperialismu. Coudenhove-Kalergi má řešení: „Je jenom jedena radikální cesta trvalého a spravedlivého řešení evropských hraničních otázek; tato cesta není posunování – nýbrž odstranění hranic!“ Říká, že státní hranice by klesly na hranice zemské (tehdy u nás ještě nebyly bolševické kraje zemské hranice nerespektující) a ztratily by význam – libereckému/reichenberskému občanu by pak bylo jedno, patří-li jeho domov k Čechám či k Sasku (zároveň se zaměřoval na dopravní problematiku, moderní doprava „zmenšuje vzdálenosti“). Panevropské zákonodárství by pak ukončilo umělé štvaní mezi národy ve škole a v tisku – chtěl co nejpřísněji trestat každou národní propagandu nenávisti jako velezradu na Evropě.

Vůči ostatním světadílům a světovým mocnostem by Pan-Evropa vystupovala jako sebevědomý a vnitřně spojený celek, všechny státy Pan-Evropy by však měly maximum svobody. Byla by tak ochráněna amerikanismem i ruským orientalismem ohrožená evropská kultura. Odpůrce Pan-Evropy dělil Coudenhove-Kalergi do čtyř skupin – na nacionální šovinisty, komunisty, militaristy a průmyslové podniky chráněné cly. Nacionální šovinisty považoval za křiklouny obávající se ztráty „národní suverenity“, kteří však nejsou nebezpeční. Komunisté budou požadovat nemožné členství totalitního Ruska v panevropské federaci. Militaristům (vojáci, politici, zbrojaři) válka vyhovuje, bohatnou na ní, proto nechtějí mírovou jednotnou Evropu. Průmyslové podniky jsou nejmocnějšími odpůrci, po ztrátě celní a měnové ochrany by musely čelit konkurenci.

Po druhé světové válce Coudenhove-Kalergi uspořádal anketu mezi několika tisíci poslanců západoevropských parlamentů a ptal se na jejich postoj k programu evropské federace v rámci OSN. Poslanci zemí, které pak utvořily Evropské společenství uhlí a oceli, reagovali většinou pozitivně. Coudenhove-Kalergi byl už roku 1931 navržen československým ministrem zahraničí Edvardem Benešem a německým ministrem Erichem Koch-Weserem na Nobelovu cenu míru, žádost podpořil mj. Thomas Mann. V roce 1950 získal Cenu Karla Velikého. Byl oceněn i za snahy o česko-německé usmíření. Vedení Panevropské unie po něm převzal další velký Evropan Otto von Habsburg, který toužil po Evropě sjednocené na základě svobodné vůle jejich občanů.

I já zastávám názor, že budoucnost Moravy a dalších nestátních zemí marginalizovaných a utiskovaných tzv. národními státy je ve federalizované Evropě regionů, která bude tyto země hájit jak navenek před mocnostmi typu Ruska, Číny či USA, tak uvnitř proti tzv. národním státům, které se historicky projevily hlavně tím, že mezi sebou válčily a uvnitř potlačovaly identitu a existenci obyvatel menšinových zemí a společenstev. Toto považuji za důležité uvědomit si právě v rozjitřené době, kdy národní státy a šovinisté ve jménu boje proti imigraci obhajují suverenitu národních států a například i u nás na Moravě pod šovinistickým heslem „Čechy Čechům“ vyhlašují válku Evropské unii, která jako jediná (na rozdíl od ČR, Ruska či kohokoliv dalšího) může ve své reformované (regionalizované a federalizované) podobě pomoci Moravě k obnovení její samosprávné existence.

Mgr. Ondřej Hýsek, Ph.D., předseda politické strany Moravané

Použitá literatura:
  • COUDENHOVE-KALERGI, Richard Nicolaus von, Pan-Evropa, Praha: Orbis, 1926.
  • COUDENHOVE-KALERGI, Richard Nicolaus von, Pan-Evropa, Praha: Panevropa, 1993.
  • FIALA, Petr, PITROVÁ, Markéta, Evropská unie, Brno: Centrumpro studium demokracie a kultury, 2003.
  • GONĚC, Vladimír, Evropská idea: idea mírové, kooperující a sjednocující se Evropy I., (do roku 1938), Brno: Masarykova univerzita, 2007.
  • GONĚC, Vladimír, Evropská idea: idea mírové, kooperující a sjednocující se Evropy II., (1938–1950), Brno: Masarykova univerzita, 2001.
  • GONĚC, Vladimír, Za sjednocenou Evropu: z myšlenek a programů Huberta Ripky, Brno: Masarykova univerzita, 2004.
  • HABSBURG, Otto von, Úvahy o Evropě, Praha: Panevropa, 1993.
  • KUŽELKOVÁ, Jana: Richard Nikolaus von Coudenhove-Kalergi – život a dílo, diplomová práce, Západočeská univerzita, Plzeň 2013.
  • MASARYK, Tomáš Garrigue, Ideály humanitní, Praha: Melantrich, 1990.
  • MASARYK, Tomáš Garrigue, Světová revoluce: za války a ve válce 1914–1918, Praha: Orbis, 1925.