Prosadíme naplnění Ústavy,
obnovu zemského uspořádání
Čech, Moravy a Slezska

Dohoda o volební spolupráci
mezi hnutím SPD a stranou Moravané

Prosadíme naplnění Ústavy, obnovu zemského uspořádání Čech, Moravy a Slezska


Prosadíme legislativní
uznání moravské národnosti

Dohoda o volební spolupráci
mezi hnutím SPD a stranou Moravané

Prosadíme legislativní uznání moravské národnosti
   

Na Brusel, nebo na Prahu?


Představte si, co by se dělo, pokud by bruselští europoslanci protiprávně rozpustili Parlament České republiky, zrušili ČR, uzmuli jí majetek, přejmenovali ji a na jejím území vytvořili sedm krajů, které by částečně zasahovaly do okolních zemí.

Jak Morava o existenci přišla

Za revolučních okolností roku 1918 odtrhli z pohledu rakouského státu separatisté bez referenda od Rakouska-Uherska Československo. Zaniklo České království i Moravské markrabství, přestal se scházet Moravský zemský sněm, základ prastarého parlamentarismu Moravy. Pod následným pražským tlakem už nedošlo k obnovení Moravského zemského sněmu ani z Moravského národního výboru, byť schválené nehistorické župní zřízení nakonec nevstoupilo v život a jisté kompetence si zachovala Země moravskoslezská s moravským zemským prezidentem v čele. Tento starý dluh je třeba splatit – je nezbytně nutné, aby byl Moravský zemský sněm, v jehož budově dnes jako výsměch spravedlnosti sídlí Ústavní soud ČR, obnoven. Na první Československé republice můžeme právem ledacos obdivovat, její vztah k nečeskému obyvatelstvu a samosprávě jednotlivých zemí však jistě ideálem nebyl – a kde je dnes konec vymyšlenému československému národu.

V roce 1948 (s účinností od 1. 1. 1949) totalitní komunistický režim protiprávně (samozřejmě bez referenda, bez mandátu) zrušil Moravskoslezskou zemi, ukradl její majetek a bez respektu k historickým hranicím ji rozbil do malých krajů, aby potlačil potencionálního mocenského konkurenta Prahy, který by mohl překážet v době intenzivní bolševizace společnosti a vražedných padesátých let. Moravští politici tak pod vlivem českého nacionalismu a komunistické totality přišli o pud sebezáchovy a my Moravané jsme ztratili vše, přišli jsme o něco dříve tak samozřejmého, co vám, cimrmanovsky řečeno, přece nikdo nemůže vzít, o vaši zemi, o Moravu.

Po bratrské okupaci roku 1968 pak poprvé v dějinách vznikl k 1. 1. 1969 ze zvůle husákovského ÚV KSČ (bez referenda, nedemokraticky) státní útvar Česká (socialistická) republika jako součást československé dvojfederace, jen aby nebyla obnovena Moravskoslezská země, která by sice v trojfederativním modelu mohla Československo spojovat a zachránit, ale omezila by pražské velkočeské centrum moci.

V roce 1992 (s účinností od 1. 1. 1993) pak čeští (Václav Klaus) a slovenští (Vladimír Mečiar) separatisté rozbili () československou federaci, aniž by se obtěžovali zeptat na názor voličů. Zmenšený a zamindrákovaný stát opět šokujícím způsobem ve jménu českého nacionalismu zcela rezignoval na vše moravské a slezské. Nepomohly statisícové petice, ani volební úspěchy moravskoslezského hnutí. Kde jsou sliby pražských politiků, kde jsou slova o vlamování se do otevřených dveří, kde je realizace usnesení parlamentu o protiprávnosti zrušení Země moravskoslezské, kde je restituce zločinně zlikvidované Moravy? Samostatný stát si osvojil bolševický název Česká republika, od slova „český“ pak politicko-mediální tlak prosadil i odvozené tvary Česko a Czechia (Čechie) jako vrchol sociálního inženýrství a zcela nevhodného přenášení jazykových významů. V Česku je přeci vše české dle nacionalistické definice, že „Čech je ten, kdo mluví česky“. Moravské víno sice česky nemluví, ale v médiích už za české nesmyslně označováno je, je přece z Česka, že ano. Tento skandální politicko-mediální útok českého státního nacionalismu na moravskou identitu, který nepřichází ani z Bruselu, ani od imigrantů, ale z Prahy, musí okamžitě přestat!

I když Ústava ČR umožňovala a snad i předpokládala vznik spolkových zemí či zemského zřízení a k moravské národnosti se i přes politicko-mediální masáž hlásí statisíce lidí, jimž je upíráno právo na demokratické zastoupení, identitu a zemi, byl v roce 1997 (s účinností od 1. 1. 2000) posvěcen komunistický zločin v podobě obnovy čtrnácti malých krajů nerespektujících historické hranice Čech, Moravy a Slezska a pouze předstírajících hru na samosprávu. Bez referenda, beze zmínky ve volebních programech, bez mandátu od voličů. Moraváci, kteří se cítí nacionálně česky, dostanou šanci v českých národních stranách s jejich pražskými sekretariáty a mohou se stát třeba premiéry. Moravané s primárně moravskou identitou a patriotismem jsou marginalizováni. Centralizovaná ČR pošlapávající práva Moravy a Slezska je se svým krajským zřízením největším podvodem na voličích a občanech – tato kvazisamospráva je ve skutečnosti tuhým centralismem, který uchvátil naše daně a práva ve prospěch pražského mocenského centra, čímž došlo k posvěcení zločinů komunistické totality tzv. demokratickým režimem. Z Moravy se stala východní Čechie, země bez hranic, gubernie (slovy pražských politiků odejitých do Brna) bez gubernátora, pražská kolonie. To není stěžování si, to jsou fakta.

Například policie je rozbita do čtrnácti krajských minipolicií, čímž naši bezpečnost neohrozili islamističtí teroristé, ale politici v Praze. Kraje mají teoreticky v kompetenci bezpečnost na svém území, ale nejsou ani příjemci informací od tajných služeb, na něž má monopol pražské centrum, což chtějí suplovat vysláním dobrovolných hasičů (jejichž práce si nesmírně vážím) na hranice. A tak je to v krajích se vším. Je naprosto nutné, už kvůli naší bezpečnosti, kraje sloučit do historických zemí Čechy, Morava a Slezsko + Praha, vrátit se k historickým hranicím a přenést na ně kompetence i finance k jejich realizování.

Morava a Evropa

Občané ČR v referendu (prvním a dosud posledním) rozhodli o vstupu ČR do Evropské unie, rozhodli, že i my jsme Evropany. Naděje Moravanů na zlepšení postavení jejich země se však opět jeví jako marné, o zemském zřízení ČR nemůže rozhodnout ani EU, tuto pravomoc Moravě uzmula Praha, kde sídlí sekretariáty (téměř) všech politických stran a hnutí, a kapři si přece rybník nevypustí.

V současnosti další nezodpovědní čeští nacionalističtí separatisté chtějí ČR (a tedy i Moravu a Slezsko) vytrhnout z Evropské unie. Bourat je vždy jednodušší než stavět a papír snese vše; nápadů na skutečnou a prospěšnou evropskou reformu, nikoliv na evropskou sebevraždu, je však žalostně málo. Bylo by osudovou chybou odcházet ze společenství, v němž jsme pospolu s bývalými spoluobčany z Československa, z Rakouska-Uherska, ze Svaté říše římské. Na svých evropských partnerech jsme ekonomicky i bezpečnostně závislí. Praha nedokáže Moravě a Slezsku zajistit ekonomický růst a bezpečnost, jen nás daňově i lidsky využívá. Je snadné na jistě ne ideální Evropskou unii svalovat všechny chyby, vymýšlet mýty o zakřivení okurek a zveličovat rozdíly, je to jistě lehčí než nacházet, jaké zájmy jsou nám společné, a spoluvytvářet (tam, kde to má smysl) jednotnou evropskou politiku, která jediná nás, na rozdíl od slabého českého státu, dokáže do budoucna ochránit před globálními bezpečnostní mi hrozbami, pokud tedy pro její reformu něco uděláme. Praha je daleko zbyrokratizovanější než Brusel a evropskou politiku tvoří politici z jednotlivých členských států. EU je větší ekonomikou než USA, ale vojensky je téměř bezzubá. Proč by za nás umírali jiní, pokud nás tedy nechtějí ovládnout? Položme si jednoduchou otázku: jaký vliv na naši bezpečnost má oslabování EU? Posílí nás to? Nechápu, proč necháváme o sobě rozhodovat USA, Rusko nebo Čínu, vyrovnat se velmocím a jiným civilizačním okruhům můžeme pouze v rámci jednotné evropské rodiny křesťanských zemí, v nichž má Morava po tisíc let svoje pevné místo – jsme Moravany, jsme i Evropany. Postavme Evropu novou, se společnou armádou, která nás ochrání před nebezpečími zvenčí. Evropu, v níž nebude místo jen pro silné centralizované nacionální státy, ale i pro tradiční země a jejich občany.

Pokud členské státy na EU přenáší kompetence řešit hlouposti a pak ji kritizují, že řeší hlouposti, je to pokrytectví. Pokud členské státy na EU nepřenáší důležité kompetence, a pak ji kritizují, že neřeší důležité věci, je to pokrytectví. Když se podíváme na argumentaci pro odchod států z EU, vidíme kritiku údajného evropského centralismu z pozice tzv. národních států, které jsou extrémně centralistické – to je gigantický paradox, který ovšem lidé zatím nevnímají. Dopady případného tzv. czexitu na naše hospodářství a bezpečnost by byly dalekosáhlé. Nejsme bohatou ostrovní Velkou Británií, byť i tvrdá libra po referendu prudce oslabuje. Nejsme Anglií s jejími kontakty a jadernými zbraněmi, která se však střelila do nohy a zřejmě ji opustí proevropské Skotsko vážící si svého patriotismu i evropanství. Uvědomme si, že nejsilnějším momentem kampaně pro brexit byly britské nacionalistické a rasistické útoky na Poláky, Čechy ad. Pokud však bude chtít mít Británie či její zbytek i po brexitu přístup k půlmiliardovému evropskému trhu, bude muset akceptovat evropskou legislativu, aniž by o ní směla spolurozhodovat. Opravdu toužíte po pádu ratingu ČR, zhroucení měny, kterou máte v peněženkách, ztráty vývozních trhů, snížení platů, dramatickému růstu nezaměstnanosti a ještě větší přítomnosti agentů cizích mocností? Po czexitu by bylo ještě více českého nacionalismu, ještě méně Moravy a Slezska. Navíc máme své bolestné zkušenosti z let 1938/9 či 1968.

Český či britský centralistický nacionalismus vede ke zničení mírové Evropy, moravský či skotský zemský patriotismus může mírovou Evropu zachránit a jednotná Evropa je šancí i pro Moravu a Moravany. Oplotit se, skákat podle zemanovského „kdo nemá zbraň, není Čech“ a vystřílet se tu navzájem, to opravdu není řešením evropského problému. A budeme-li se vzájemně nenávidět, teroristé zvítězili. Pokud je pro pachatele konkrétních trestných činů společná nějaká vlastnost, například náboženství, etnicita, země původu, je třeba, aby to tajné služby vzaly v potaz, a to bez výjimek. Nesmíme ale přistoupit na hru, jejímž cílem je vyvolat kolektivní vinu a nenávist nás k někomu (nepřítel se v čase mění, princip je vždy stejný), jinak se z nás stanou „oni“.
Nezodpovědní politici s podporou povrchních médií jdou raději jednoduchou cestou populistické manipulace vystrašenými lidmi, než aby občanům trpělivě vysvětlovali a poskytli jim adekvátní vzdělávání. Učitelé svázaní školními vzdělávacími programy, jimž velí politicky dosazení ředitelé zavalení administrativou, často nevedou žáky ke svobodnému a racionálnímu myšlení, k poznávání např. moravských dějin a poučení se z nich, ale k post-obrozeneckým novodobým mýtům, čímž produkují nesamostatné jedince, ideální voliče současných politiků, „ovčany“, kteří se nedokáží ve volbách racionálně rozhodovat a podléhají mediální masáži. Vzdělaný volič v decentralizovaném státě respektujícím práva jednotlivých zemí, jejich občanů, se pravděpodobně dokáže kvalifikovaněji rozhodovat i v referendech. Až nás ve jménu suverenity vytrhnou čeští nacionalističtí centralisté z Evropy, pak od svého činu dají ruce pryč podobně jako nezodpovědní britští brexitáři, až bude opět Evropě zcela dominovat suverénní Německo, nebo se zde budou opět suverénně projíždět ruské tanky, bude pozdě. Pokud populističtí pražští politici vyvedou ČR z EU, slibuji, že udělám vše pro to, aby Morava v EU zůstala. V Evropě si nás totiž budou vážit více než v Čechii.
 
Řešením je návrat k našim zemím

Vždy to byli čeští nacionalističtí separatisté, kteří Moravany obviňovali ze separatismu, když jsme se domáhali nyní nám zcela upíraných a v minulosti tolikrát krví zaplacených zemských práv. Vraťme se k osvědčenému zemskému uspořádání! V dnešní době nejistot je třeba se vrátit k tradičním a staletími prověřeným hodnotám, k našim zemím. Naše země jsou jednoznačně definovány historickými hranicemi, povodími, odpovídají ekonomickým a demografickým makroregionům. Tyto země by na rozdíl od neschopných krajů a do Prahy zahleděné centralizované ČR dokázaly využít evropských dotací k rozvoji zanedbané dopravní infrastruktury Moravy, Slezska i Čech. Nerozumím tomu, proč lidé neustále volí představitele stran, které jsou zodpovědné za obnovu i následnou správu krajů, a přitom např. na jižní Moravě nedokázali za celou dobu jejich existence postavit ani kilometr dálnic, v mnoha krajích pak dochází alarmujícímu demografickému poklesu. Pražští centralističtí politici manipulují Moravany, že by to bez všemocného pražského centra nešlo, cpou nám do hlav malost, českou kotlinu s jejím mentálním komplexem, že Praha je pupkem světa. Rozdělme dle pravidel subsidiarity kompetence a peníze úměrně mezi obce, země, státy i Evropu. Jakmile budou mít občané dostatek informací, nechť o obnově zemského uspořádání rozhodnou v referendu. Naše země jsou hodnotou, kterou je třeba hájit, tyto Čechy, Morava a Slezsko jsou naším bezpečným přístavem, který jsme ochotni bránit. První krok k jejich obnově můžete učinit už v říjnových volbách.

Brno, 16. 8. 2016
Ondřej Hýsek, kandidát na hejtmana Jihomoravského kraje

Mgr. Ondřej Hýsek, Ph.D., předseda politické strany Moravané
Tel. 604 936 755
o.hysek@moravane.cz
www.moravane.cz
www.facebook.com/moravaci