Prosadíme naplnění Ústavy,
obnovu zemského uspořádání
Čech, Moravy a Slezska

Dohoda o volební spolupráci
mezi hnutím SPD a stranou Moravané

Prosadíme naplnění Ústavy, obnovu zemského uspořádání Čech, Moravy a Slezska


Prosadíme legislativní
uznání moravské národnosti

Dohoda o volební spolupráci
mezi hnutím SPD a stranou Moravané

Prosadíme legislativní uznání moravské národnosti
   

Občané ve volbách odmítli český politický systém

Obyvatelé České republiky dlouhodobě nemají možnost konstruktivně přispět k tvorbě politiky na celostátní úrovni. Parlamentní strany jsou uzavřené klany s minimální členskou základnou a bez spojení s obyvatelstvem, porušování předvolebních slibů je národní sport, což naprosto zpochybňuje smysl voleb, zavedení přímé demokracie vládnoucí garnitura již celá desetiletí brání, dopad peticí je takřka nulový, a pokud by si občané chtěli založit vlastní politickou stranu a chtěli tak prosazovat své požadavky, na to, aby se dostala do parlamentu, by potřebovali desítky nebo spíš stovky milionů korun – a, slovy Jiřího Paroubka, kdo z nás to má? Toto všechno lidé vědí a tak podle průzkumu Sociologického ústavu Akademie věd si 87 % obyvatel myslí, že občan nemá žádný vliv na politiku na celostátní úrovni.

Proto lidem nezbývá nic jiného než protest. Tak chápou volby na různých úrovních, neboť to pro ně je jediná možnost, jak vyjádřit svůj odpor vůči české věrchušce.
Takovouto protestní volbou byla prezidentská volba v roce 2013, kdy občané nevolili pro Miloše Zemana, nýbrž proti Karlu Schwarzenbergovi a vládě, jejímž byl místopředsedou. To nepochopila se Zemanem spjatá Strana práv občanů, která si v následných parlamentních volbách dělala velké naděje a dopadla bídně. Obdobnou protestní volbou bývala u různých typů voleb – senátních, krajských i do Poslanecké sněmovny – také ČSSD, přičemž tato strana ve skutečnosti nebyla ničím jiným než zrcadlovým odrazem ODS, když ji volili lidé vyděšení vládou ODS. Ve chvíli, kdy slábnoucí ODS přestala strašit obyvatelstvo, to přestalo volit ČSSD.

Stejným protestem – a to vůči celému českému politickému systému a jeho tvůrcům – byly i nedávné volby do Poslanecké sněmovny. V nich uspělo několik stran či seskupení, které se profilují jako protisystémové, jako subjekty nepřátelské vůči dosavadnímu českému politickému systému. Můžeme začít samotným vítězem, hnutím ANO, a pokračovat lze přes Piráty a SPD až po (byť s výhradami) komunisty. Dohromady činí jejich výsledek téměř 59 % odevzdaných hlasů. K tomu však musíme připočítat ještě nevoliče, kterých bylo takřka 40 % z celkového počtu oprávněných voličů a kteří, jak víme z výzkumu sociologa Lukáše Linka, odmítají volit proto, že nevěří, že hlasováním lze něco změnit. Jinými slovy, tři čtvrtiny oprávněných voličů se svou volbou či nevolbou postavily proti současnému českému politickému systému. 

Strana Moravané i její předchůdci vždy tvrdili, že pro fungování veřejné sféry je klíčové její institucionální nastavení. České establishmentové politické strany postupovaly opačně, převzaly normalizační a bolševické instituce – takovouto normalizační institucí je i samotná Česká republika vzniklá nedemokratickým způsobem v roce 1969 – odmítly obnovit instituce tradiční, běžné a úspěšné v Čechách, na Moravě a ve Slezsku i u našich sousedů a koncentrovaly moc do nepřehledného konglomerátu byrokratických a lobbistických struktur.
Začalo to v roce 1992, kdy se pouhého půl roku po parlamentních volbách schválila ústava ČR, o které ti, kdo ji schválili, voličům nic neřekli. ODS, KDU-ČSL, ODA, ČSSD a část komunistů tedy vůbec nejdůležitější dokument státu schválily, aniž by k tomu měly mandát. V Evropě, i té východní, je přitom normální, že před schvalováním ústavy se vypíší nové parlamentní volby, nebo se zvolí ústavodárné shromáždění nebo se koná referendum. U nás se nepřistoupilo k ani jedné z těchto možností, čímž tehdejší potentáti dokázali, že Česká republika nepatří do Evropy.  Ústavu ČR prosadily v roce 1992 ODS, ČSSD, KDU-ČSL, ODA a také někteří poslanci KSČM. Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 tyto strany získaly dohromady jen 32 % všech odevzdaných hlasů. Tvůrce české ústavy tedy podpořilo pouhých 19,2 % oprávněných voličů.   

Ještě většího odmítnutí se dočkaly strany, které v roce 1997 odmítly obnovu protiprávně zrušeného zemského zřízení a schválily recyklaci komunistického krajského zřízení – tedy ODS, ČSSD, KDU-ČSL a ODA. Ty získaly dohromady necelých 25 % všech odevzdaných hlasů, jinými slovy pro ně hlasovalo pouze 14,6 % všech oprávněných voličů.
Tyto výsledky nejsou překvapením. Podle výzkumu Eurobarometru v České republice důvěřuje parlamentu pouze 12 % obyvatel a v tomto ohledu je Česká republika na úplně posledním místě v Evropské unii.  

Je tedy evidentní, že obyvatelstvo považuje český politický systém za neúspěšný a přeje si zásadní, systémové změny a nikoli pouhé kosmetické úpravy. Proto není divu, že z úst některých politiků, počínaje Tomiem Okamurou a konče Michalem Horáčkem, se ozývá volání po revoluci.

Vítězové voleb a především Andrej Babiš a hnutí ANO nyní mohou ukázat, zda jejich předvolební rétorika byla upřímně míněná nebo zda to všechno byl – jako už tolikrát – pouhý marketingový tah.

Marek Pavka, člen strany Moravané