Sčítání lidu 2021 - referendum o Moravě

Čim víc občanů ČR se přihlásí k moravské národnosti,
tím větší šance bude k obnově územně správní identity Moravy

Sčítání lidu 2021 - referendum o Moravě

Petr Bystřický - místopředseda strany Moravané

Morava patří na mapu Evropy!

Petr Bystřický

Ctirad Musil - předseda strany Moravané

Morava je náš domov a bez
moravanství jsme cizinci ve své
vlastní zemi!

Ctirad Musil
   

Osobní dojem z „PROTESTNÍ PROCHÁZKY“ v UH. Hradišti z neděle 21.03.2021


V Uherském Hradišti, v srdci moravského Slovácka, se uskutečnila už druhá protestní akce proti totalitním anticovidovým opatřením vlády ČR. Jeden z účastníků se s námi podělil o své dojmy:

OSOBNÍ DOJEM Z „PROTESTNÍ PROCHÁZKY“ V UH. HRADIŠTI Z NEDĚLE 21.03.2021 


Mým hlavním cílem bylo podívat se, jak taková organizovaná procházka probíhá, kolik dalších lidí se jí zúčastní a co za lidi to vlastně bude. K mému milému překvapení se nás sešly desítky (hrubý odhad kolem 120 lidí). Před samotnou procházkou došlo k podpisu petice na petičním místě na Masarykově náměstí a zpěvu několika písní.

Jak jsem se tak rozhlížel po roztroušených skupinkách lidí, mísily se ve mně různé pocity. Jako první mě udivilo složení zúčastněných. Bylo zde vidět mladé i staré, rodiny s dětmi i jednotlivce, rezidenty i pár přespolních (za což mají můj obdiv), prostě obyčejný průřez společností. Z přítomných vyzařovala určitá aura zadostiučinění, snad proto, že dělají něco pro své zdraví, snad proto, že se rozhodli touto procházkou ukázat, že dokážou myslet i sami za sebe a jsou na to právem hrdí. Byl to příjemný pocit.
Na stranu druhou, již od začátku mě udivil počet přihlížejících policistů. Nešlo jen o státní a městskou polici. Šlo i o pořádkové síly, „tajné“, kteří poctivě natáčeli každého jednoho zúčastněného a kdo ví, co ještě za represivní složky. Bylo až s údivem, jak moc policistů je přítomno kvůli pár desítkám lidí, kteří chtějí podepsat petici a projít se po městě.
Pár desítek minut po páté hodině odpolední se rozezněly ampliony, které začali vyzývat lidi k rozchodu a dodržování vládních opatření. Lidé se tedy rozptýlili po náměstí, utvořili se menší skupinky lidí po většinou s nasazenými rouškami a respirátory, které spolu dále komunikovali a chystali se na procházku. Poté, co poslední lidé podepsali petici a dozpívali se písně, začali se skupinky přesouvat směrem do Smetanových sadů. Během přesunu se stalo, že na úzkých místech, jako jsou například přechody, či úzké chodníky, se lidé k sobě semkli blíže, než se policistům nejspíše líbilo. Z toho důvodu po celou dobu přesunu kolem lidí kroužily policejní auta a dodávky plné těžkooděnců za doprovodu monotónně se opakujícího hlášení a výzvy k dodržování vládních opatření. Během jednoho okamžiku, kdy skupinky lidí opouštěli náměstí, část policistů zastoupila lidem cestu a vytvořila tak úzký koridor kde měli policejní kameramani jednodušší práci nasnímat obličeje. Nutno podotknout, že jsem doposud nebyl svědkem žádné vyhrocené situace.
Zato jsem byl svědkem několika porušení vládních opatření ze strany policistů. Řidiči se spolujezdci neměli nasazené roušky ani respirátory, policisté v autech bez majáků projížděli na červenou, telefonovali s jednou rukou u ucha a po celou dobu nespouštěli oči ze skupinek lidí mířících do sadů.
Ve Smetanových sadech lidi čekalo další překvapení. Byla povolána kavalerie čtyř jezdců na koních čekajících opodál. Blesklo mi hlavou, že se snad i dočkáme místo procházky běhu. Směrem od kopyt splašených zvířat. Naštěstí se nic takového nestalo. Místo toho do sadů vjela dodávka a sledovala lidi zpovzdálí, zatím co zbytek policistů strategicky obkličoval sady. Pak došlo k dalšímu zpěvu, potlesku a ukončení procházky a lidé se začali rozcházet po vlastní ose.
Jak se dalo předvídat, spousta skupinek se opět vydala směrem k náměstí, a to včetně mě. Já byl ovšem asi 5 minut napřed. I cestou zpět bylo slyšet hučení amplionů a kolony policistů opět postupovaly se skupinkami lidí. Asi minutu poté, co jsem opustil náměstí se rétorika amplionů změnila. Nyní vyzývala k tomu, aby zúčastnění zůstali stát na místě a neopouštěli uzavřený prostor náměstí. Nevěřil jsem vlastním uším ani očím. Prostřední ulice byla zatarasena těžkooděnci, stejně tak jako ostatní východy z náměstí. Tedy alespoň tak mi to bylo tlumočeno. Já osobně viděl pouze Prostřední ulici.
Tak se tedy stalo, že bylo zakročeno proti lidem, co se šli projít po Uherském Hradišti. Poté, co se asi polovina zúčastněných již dávno rozešla. Poté, co měli policisté početní převahu nad nešťastníky, které si vybrala pro demonstraci síly a demoralizaci ostatních, které by snad napadlo jít se projít v neděli po Uherském Hradišti. Tak se tedy stalo, že jsem poprvé ve svém životě zažil význam slova totalita…
A jaký jsem si z toho odnesl závěr? Byl jsem šokován. Byl jsem znechucen. Byl jsem deprimován. Vyvolalo to ve mně přesně takovou odezvu, jakou zákrok policistů vyvolat měl. Alespoň na těch pár minut. Poté jsem se na celou situaci podíval s odstupem a zde je můj osobní postřeh, který není podložen žádnými důkazy:
Žiji ve světe – státě - městě, kde jsou vynakládány nemalé prostředky (finanční i lidských zdrojů) které mají sloužit k potlačení jakékoli svobodné vůle jedinců a skupin. V místě, kde jsou využíváni policisté, kteří mají „Pomáhat a chránit“ k tomu, aby nás zastrašovali, šikanovali a pokutovali za zdravý životní styl, za snahu poukázat na nelogické nařízení a za projevy kritického myšlení, které se nespokojí s naservírovanou pravdou, kterou musíme bez okolků přijmout, jinak budeme vyčleněni. Žiji na místě, kde dávno zemřela demokracie. Kde nemám právo na to rozhodovat se jako svéprávný jedinec o svém vlastním zdraví, o svém vlastním těle. Žiji na místě, kde lidé raději zakrývají oči před zřejmým, protože je to jednodušší. Kde po sobě lidé nechají šlapat, ba co víc, křičí, že je to správné a že chtějí víc.
Nikdy bych nečekal, jak moc může člověku otevřít oči jedna malá procházka po Uherském Hradišti.
 
 M. S., Uh. Hradiště